Nyní, v neděli v 16 hodin jsem se právě vrátil z ATOMMUZEA v Míšově, kde prohlídkou bývalého úložiště sovětských jaderných hlavic o výbušné síle 300 Hirošim skončila mezinárodní konference o problémech celoevropské bezpečnosti a vztazích s Ruskem, kterou oficiálně pořádaly gorbačovské Forum New policy, Fondazione Italiani a Nadace Železná opona. Vlastní konference proběhla ve dnech 16. – 17. září v Centru doktorandských a manažerských studií Karlovy univerzity ve Veleslavíně a zúčastnilo se jí na 200 diskutujících, z toho více než 30 z celé Evropy. Mnozí se mne ptali, jak vůbec vznikla idea takové konference, jak se připravovala a jak celá akce proběhla. Rozhodl jsem se napsat toto moje osobní svědectví, protože jsem byl jedním z organizátorů, a protože jsem tento text nestačil z časových i praktických důvodů odsouhlasit s dalšími, kteří se na ni podíleli. A samozřejmě i proto, že zprávu o tom napsali jiní moji kolegové.

Jan Kavan přišel za mnou někdy počátkem března či dubna letošního roku s nápadem, že by si M.S. Gorbačov přál uspořádat mezinárodní konferenci speciálně v Praze o otázkách evropské bezpečnosti a vztazích s Ruskem, a zda bych se nechtěl toho ujmout. Řekl jsem si, že když dělám diskusní fóra v Evropském domě pro 60 lidí, udělám konferenci pro 250. Hrad mě ujistil, že Gorbačova prezident oficiálně pozve, ale konferenci neuspořádají. Z ruské strany bylo hlavním organizátorem Gorbačovovo Forum New Policy, Fundazione Italiani zajistí pozvání zahraničních hostů a letenky pro ně. Péče Nadace Železná opona začala od příletu delegátů po jejich ubytování, stravování a vůbec celý průběh jednání včetně simultánního tlumočení do ruštiny a angličtiny. Vytvořili jsme štáb: já měl na starosti všechny organizační otázky a celkový chod konference, Jan Kavan především obsah – dohodnout s hlavním představitelem M.S. Gorbačova Andrejem Gračevem a Italy jednotlivé panely, Martin Novák, kterého jsem znal jako majitele Mount Steak Restaurant, kde jsem měl křty několika svých knížek, pořadatelský aparát konference (všechny jako dobrovolné pracovnice), visačky, dárkové tašky, auta pro přívoz a odvoz delegátů a dispečink, technické zázemí konference včetně přenosu videozáznamu Gorbačovova projevu a také rozhovoru prostřednictvím skype se Sergejem Chruščovem, který je profesorem na univerzitě blízko New Yorku. S Gračevem a Italy jsme si vyměnili desítky mailů o obsahu konference. Mezitím jsem promýšlel, kde konferenci konat. Přišel jsem na nápad uspořádat ji v zařízení Karlovy univerzity, která poskytovala vše v jednom: aulu, ubytování a stravování, byla blízko letiště a jak zaměstnanci, tak sám rektor UK Tomáš Zima nám nesmírně vyšli vstříc. S Janem Kavanem jsme vybrali české a slovenské VIP osobnosti a začali jsme rozesílat pozvánky. V tom mám pomohli i další, například Jan Šolta. Jejich registraci jsem vzal na sebe, respektive můj počítač, aby byla možná jasná kontrola.

Když se to dověděla šéfredaktorka Grady Markéta Šlaufová, navrhla mi napsat ke Gorbačovově příjezdu knihu o jeho vztahu k naší republice. Dva dny před zahájením konference jsme se dověděli, že pro onemocnění hlavní aktér nepřijede. Rozhodli jsme se přesto konferenci uskutečnit, vždyť už vše bylo připravené, lidé pozváni, letenky zakoupeny. Delegáti se už začali sjíždět, jen kniha byla vytištěna až dopoledne před zahájením. Kupodivu ze zahraničí nikdo neodřekl, rozmyslili si to jen někteří Pražané. Ve čtvrtek odpoledne jsme mohli všech 200 přítomných (přihlásilo se jich na mém mailu více než 350). A byly mezi nimi významné osobnosti – začínaje třeba bývalým britským ministrem zahraničí lordem Davidem Owenem a slovenským premiérem Jánem Čarnogurským, nehledě na další politiky a diplomaty od Moskvy po Paříž.

Podle ohlasů konference proběhla úspěšně, slyšeli jsme samou chválu nejen na její obsah, různorodost a otevřenost názorů, která tu zazněla. Záměrně jsme nechystali nějaké komuniké či usnesení, nechtěli jsme tím zatěžovat tok myšlenek, otevřenost celé debaty, což by neumožnil přijímaný závěr. Píšu tyto řádky v neděli odpoledne, a jak jsem v úvodu uvedl, když jsem se právě vrátil z Míšova z poslední naší akce – návštěvy ATOMMUZEA a rozloučil se s posledními hosty, kteří odlétají dnes večer a zítra dopoledne. Kupodivu nás všichni chválili, takže pro některé nedůvěřivce jen poznamenám, že ta pochvala byla jediným oceněním, které za to máme. Díky mým kolegům, hlavně Janu Kavanovi, Václavu Vítovcovi, Martinu Novákovi a ostatním dobrovolníkům, díky hotelu Krystal, policistům, kteří nás pro jistotu hlídali a všem dalším, kteří nám pomohli.